Zvol si cestu

 

Zvol si cestu

(Choose the way)

 

Otec sedí v křesle dívá se na televizi, přijde matka čímž ho vyruší od hokejového zápasu.

Matka:Prosím alespoň jedinkrát mi udělej radost a běž zamést ten sníh.

Otec nereaguje.

Matka: Hej ty mě neslyšíš.

Otec: (Unaveně, s nechutí) Si asi úplně střelená! Ty nevidíš, že se dívám??

Matka: Vidím ale ty asi nevidíš, že venku je spousta sněhu?

Froze, záběr na Janu.

Jana: Tak takhle to u nás v poslední době vypadá pořád. Mamka se hádá s tátou, a já už na to fakt nemám náladu.

Záběr ve škole baví se s kamarádkou a do toho říká.

Jana: Tohle je moje nejlepší kamarádka Martina Je fakt super, jenom.. no je věřící.

Zesílí se hlas rozhovoru a…

Martina: Nechceš jet o prázdninách na anglický camp? Je to fakt super týden, nabytej hrama, sportama, a zlepšíš si angličtinu.

Jana: No já nevím. Myslím že mně doma nepustí.

Martina: To je škoda.

Záběr na kamarádky které jdou mlčky dál.

Jana: (Vduchu) Ne že bych měla něco proti křesťanům, ale trávit s nimi víkend, to radši parketou mezi oči.

Otec sedí v křesle dívá se na televizi, přijde matka čímž ho vyruší fotbalového  zápasu

Matka: Mohl bys prosím umýt nádobí? Já musím uvařit a nakoupit.

Otec: Ne. Teď se hraje nejdůležitější zápas všech dob……

Matka: Ty si myslíš že tvoje práce je jediná uznáníhodná a všechno ostatní je flákání?

Ozývají se vzrušené hlasy (ztišené) Jana si v duchu říká.

Jana: Aspoň jednou za prázdniny musím odtud vypadnout, nebo se z toho zblázním. Pojedu na camp….

 

English camp

 

Kate: Hi, people! How are you? (přistoupí ke studentce a s úsměvem jí podává ruku) I am Kate.  What is your name?

Jana: Jana. My name is Jana. (bázlivě)

Kate: Hi, Jana. Nice to meet you.

Jana: Nice to meet you, too.

Jana je nervózní, poodchází, přicházejí ostatní (Amíci a Češi). Vzrušené hovory, smích. Hrají se hry, apod.

 

V PRŮBĚHU CAMPU

 

Kate: Why are you so sad? What happened?

Jana: We were talking about relationships in our group. Someone started to talk about family.

Kate: But it‘s not a sad topic, is it?

Jana: Yeah. It is because I don‘t have a family. I don‘t know what it means to have one. I have parents but I don‘t feel love. They do not love me.

Kate: I‘m sorry. It must be so hard to not feel love at home.

Jana: And…another problem is that I know that I‘m a cruel person. I feel so dark when I’m with Christians. The worst moment in my life was…

Vyprávění

Jana jde po ulici a vidí partu kluků, kteří bijí jednoho mladšího. Podívá se na ně.

Satan: Nech je. Však ten kluk se z toho dostane. Vždyť ty ses z toho dostala taky.

Ježíš: Jdi a pomoz mu. On tě potřebuje. Potřebuje tvoji pomoc.

Jana ale jde dál, aniž by se ohlédla. Ignoruje výkřiky chlapce.

Jana: I didn‘t help him. Something told me: Don‘t do that. He‘ll be fine. And I did nothing.

Kate: Don‘t worry. Jesus will forgive you everything if you will trust Him.

Jana: I‘m not so sure.

Kate: But I am. I know it.

Jana: I understand. But I still worry. I am not so good for Him.

Kate: That‘s not true. He loves you. Do what He says and you will be so happy. And He will love you. He will give you everything what you need.

Jana: Really? I don‘t believe you.

Kate: Yeah. He will. You have to trust Him and He will be so kind to you.

Jana: OK.

Kate: do you want to be alone? Only with Him? Tell Him that you want to be with Him all your life.

Jana: Yeah. I want to be alone. Thank you.

Kate: You are so welcome.

Kate odchází. Jana je sama, modlí se.

Jana: Pane… Já… Prosím tě. Vstup do mého života. A odpusť mi všechny moje hříchy. Přijmi mě takovou, jaká jsem. Dávám ti své srdce. Vem si ho. Ukazuj mi cestu, abych překonala všechno, co mě teď táhne zpátky. Amen.

 

RÁNO

Snídaně

Kate: Hey, guys! Be quiet, please. I have some news for you.

Jitka (David): Mám pro vás nějaké zprávy.

Kate: After breakfast be in the gym at nine o’clock.

Jitka (David): Po snídani buďte v devět v tělocvičně.

Kate: We will say goodbye to each other and than we will pack our stuff.

Jitka (David): Tam se rozloučíme a pak si půjdeme zabalit svoje věci.

Ostatní: No! (Ne!)

Během snídaně probíhají vzrušené rozhovory, panuje skličující nálada.

 

Tělocvična

Greg: So… is everybody here?

Jitka (David): Jsou tu všichni?

Ostatní: Yeah! (Jo!)

Jitka (David): Jsou tu všichni?

Ostatní: Yeah! (Jo!)

Greg: OK… So… The camp is nearly over. Did you enjoy it?

Jitka: Fajn. Tak… Kemp je skoro pryč. Užili jste si to?

Ostatní: Yeah! (Jo!)

Greg: Fine. Now we will dance one last time, sing one last time and than we will say goodbye.

Jitka: Teď budeme naposledy tancovat a zpívat a pak se rozloučíme.

Camp song, ústřižky z písniček, všichni se loučí.

Balení, odjezd.

Jana přijíždí domů, odemyká dveře, po otevření slyší rozčilené hlasy.

Matka: To si ze mě děláš srandu, ne?! Já tady vařím, peru, žehlím a ty nemůžeš umýt blbý nádobí!

Otec: Proč bych měl? Já jsem byl celej den v práci. Ty si tady od toho abys dělala. Ne já! Nebudu dělat tvoji práci.

Matka: Proč já jsem si vzala takovýho lenocha? (S povzdechem) Proč nemůžeš aspoň jednou zvednout ten svůj línej zadek z té židle a umejt nádobí?

Otec: Nechce se mi!

Jana odhazuje tašku v chodbě a s povzdychem vchází do kuchyně umýt nádobí.

Matka: Ahoj, Jani. Kdy jsi přišla?

Jana: Před chvílí. Už se zase hádáte?

Matka: Trochu jsme se s tátou nepohodli. Proč umýváš to nádobí ty?

Jana: Radši to umyju, než abych to poslouchala.

Otec přichází z obýváku.

Otec: Co se ti stalo? Něco ti spadlo na hlavu? Dřív tě máma musela prosit, abys něco udělala. Tak proč teď? Co se děje?

Jana: Stal se ze mě křesťan.

Matka, otec: COŽE?! (Překvapeně, rozčileně)

Matka: To si děláš srandu, ne? Co mi oznámíš za chvíli? Že jsi na drogách? Že jsi v nějaké sektě? Proč zrovna moje jediná dcera přešla k takovým bláznům jako jsou křesťani?

Jana: Nejsou to blázni. Jsou to ti nejlepší přátelé, jaké jsem si kdy mohla přát.

Matka: Tomáši! Ty jí na to nic neřekneš? Ty mě ani nepodpoříš?

Otec: proč? Ona si zpacká život. Je to její věc. Já to řešit nebudu.

Matka: DÍKY ZA PODPORU!

Jana: Přestaň řvát. Jak říkal táta. Je to moje volba.

Jana odchází do svého pokoje. Tam si Jana sedá na postel a sepne ruce. Sklání hlavu a tiše pláče.

Jana: Můj pane. (Koktavě, smutně) Prosím tě. Potřebuji pomoct. Dej mi sílu zvládnout situaci, ve které jsem teď. Nezvládnu to. Potřebuji pomoct. Dej mi sílu ukázat mamce, co to znamená být křesťan a cítit tvou lásku. Amen.

Jana se vrací zpátky do kuchyně. Sedá si ke stolu, přichází matka a sedá si k ní.

Matka: Promiň. Nechtěla jsem tak vyletět. Je mi to líto. Jen o tebe mám strach.

Jana: (Smutně) Nic se neděje. Víš, mami, to, že jsem uvěřila mi dalo obrovskou sílu. Obrovskou chuť do života a jistotu, že ať se stane cokoliv, tak na to nikdy nejsem sama.

Matka: To je celý? To jsi do toho šla jen kvůli tomuhle?

Jana: Ne. Prostě se to stalo. Nijak extra jsem to nemohla ovlivnit. Ale dalo mi to úžasnej pocit. Jako bych najednou cítila všechnu lásku světa. Ten pocit je nádhernej.

 

PO PÁR MĚSÍCÍCH

Jana jde ze školy a vidí pár kluků, kteří mají mezi sebou jednoho menšího a smějí se mu. Chlapec pláče. Ostatní mu vezmou věci a začnou je rozhazovat kolem.

Satan: Nedívej se tam. Nech ho být. Jen si přiděláš problémy. Jen ublíží tobě. Nech ho na pokoji.

Jana: Tak ať. Jdu mu pomoct.

Ježíš: Správně. Miluj bližního svého. Tak je to dobře.

Jana jde mezi kluky.

Jana: Hej! Nechte ho! Co vám udělal?!

Jeden ze starších kluků: (otáčí se k Janě) Co je ti do toho? Běž si po svejch!

Jana: Nepůjdu. A je mi do toho hodně!

Kluk: Nech nás bejt a běž do háje!

Jana: Nechte toho! Co vám udělal?!

Kluk: Nic. Jen se dobře bavíme.

Jana jde a klukovi vlepí facku. On zrudne.

Jana: A PADEJ! JEŠTĚ JEDNOU ŠÁHNEŠ NA BEZBRANNÝHO A JÁ SI TĚ NAJDU! VYPADNI! TY I TA TVOJE PARTA!

Kluk: Jdeme.

Kluci odchází. Zůstává jen ten mladší.

Malý kluk: Díky. Nevím, jak jinak ti můžu poděkovat.

Jana: Neděkuj mi. To je jedno. Měla jsem to udělat už dávno.

Jana sesbírá chlapci věci a odchází.

 

PO ROCE

Jana přichází domů ze školy.

Jana: Ahoj, rodino. Jak bylo?

Matka: Ahoj. (Smutně) Víš… My jsme se s tátou dohodli na kompromise. Víš, že to mezi námi posledních pár let není zrovna slavný. Chceme se rozvést.

Jana: Cože? To si děláš srandu! Přece to ještě jde vyřešit. Zůstaňte spolu! Vždyť to bude všechno dobrý. Ty to víš.

Matka: To nejde. Už to trvá moc dlouho. Nevím, co by se dalo dělat.

Jana: (Potichu) Já vím, co by ti pomohlo.

Matka: Nezačínej s tím zase. Už jsme se o tom přece bavily. Vím, že by to mohlo pomoct. Ale nejde to.

Jana: Proč by to nešlo?

Matka: Nevím.

Jana: Tak proč jsi proti tomu?

Matka: Dívej… Nehodlám se o tom bavit.

Matka odchází do svého pokoje. Sedá si na postel a přemýšlí o Janiným názoru.

Matka: Možná má pravdu. Hrozně se změnila. Je úplně jiná. Plná lásky a optimismu. Asi na tom něco bude. Potřebovala bych pomoct, ale nechci prosit o pomoc ji.

Ježíš: Pomohu ti, ale musíš chtít.

Matka: Co? Pane… Já… Nevím, jestli jsem pro tebe dost dobrá.

Ježíš: Každý je pro mě dost dobrý. Každý je v něčem jedinečný. Pojď, přidej se k mým dětem.

Matka: Já nevím, bojím se.

Ježíš: Neboj se, budu s tebou. Ať se bude dít cokoliv. Následuj mne.

Matka poklekává. Jana jde do pokoje, vidí matku, jak klečí na podlaze a pláče.

Jana: Co se děje? Co se stalo?

Matka: Mluvil se mnou tvůj pán.

Jana: A?

Matka: Stalo se něco ohromného. Jako by mi řekl: všechno, co jsi kdy udělala nech za sebou. Hoď to za sebe.

Jana: Takže… jsi… u-u-uvěřila?

Matka: (Zašeptá) Asi ano.

Jana: Opravdu?

Matka: Jo.

Klapnou dveře, otec přichází domů.

Otec: Čau, rodinko.

Jana s matkou vyjdou z pokoje.

Matka: Ahoj. Chci s tebou mluvit mezi čtyřma očima.